Chronická (bakteriální) prostatitida je charakterizována přetrvávajícími nebo opakujícími se příznaky s potvrzenou bakteriální infekcí v prostatě.
Prostatitida této kategorie se vyskytuje zřídka, přibližně v 10 % všech případů prostatitidy. Diskutována je otázka, zda atypické patogeny, jako je ureaplasma urealiticum, mohou vyprovokovat zánět prostaty. Mohou být přítomny v mužském těle bez jakýchkoli známek zánětu nebo potíží.
Příčiny chronické prostatitidy
Příčiny chronické prostatitidy jsou v zásadě podobné příčinám akutní bakteriální prostatitidy. Vstup mikroorganismů do prostaty ve většině případů nastává přes močovou trubici – v důsledku refluxu moči do vývodů prostaty.
Chronická bakteriální prostatitida se vyvíjí v důsledku nedostatečné léčby nebo krátkého průběhu léčby akutní bakteriální prostatitidy.
Příznaky
- Nepohodlí nebo bolest - v perineu, podbřišku, tříslech, šourku, penisu, při ejakulaci
- Změny v močení – potíže s močením, časté močení v malých porcích, pocit neúplného vyprázdnění močového měchýře.
Pacient si může stěžovat na řadu příznaků nebo na jakýkoli příznak individuálně. Zvýšení tělesné teploty je necharakteristické (nebo nevýznamné).
Důležité:
Mnoho mužů spojuje erektilní dysfunkci s prostatitidou. K tomu často přispívají neodborné publikace v médiích a reklama na pochybné léky. Skutečnost, že erekce může přetrvávat i po úplném odstranění prostaty (v důsledku přítomnosti zhoubného nádoru orgánu), naznačuje, že sama o sobě nehraje roli v udržení erekce.
Podle mnoha autoritativních urologů je erektilní dysfunkce u pacientů s chronickou prostatitidou způsobena psychogenními a neurotickými problémy.
Diagnostika
Pro prvotní posouzení se používá dotazník – index příznaků chronické prostatitidy. Lze jej použít k objektivizaci stížností pacienta.
Standardní metodou diagnostiky prostatitidy je provedení testu. Jedná se o mikroskopickou a bakteriologickou studii vzorků moči získaných z různých částí genitourinárního traktu a sekretů prostaty. Metoda vzorků je však poměrně pracná a nyní se častěji používají úpravy vzorků. Možnou alternativou je předložení ejakulátu (spermie) k mikroskopickému a bakteriologickému vyšetření, protože ejakulát je částečně (alespoň z 1/3) tvořen sekretem prostaty. Tato metoda je pro pacienty pohodlnější, zvláště pokud kategoricky odmítají rektální vyšetření nebo diagnostickou masáž prostaty za účelem získání sekretu prostaty. Darování ejakulátu má však ve srovnání se vzorkem nižší informační obsah a spolehlivost.
Odeslání ejakulátu k bakteriologickému vyšetření je součástí diagnostického algoritmu pro infekce mužských pohlavních orgánů a při vyšetření muže na neplodnost.
Výsledky laboratorních testů (obecný test moči, obecný krevní test, biochemický krevní test, spermogram a další obecné klinické testy) v případě chronické prostatitidy nejsou informativní. S největší pravděpodobností tyto testy ukážou „normální“.
Při rektálním vyšetření nejsou u pacientů s chronickou prostatitidou vždy pozorovány změny indikující zánětlivý proces v prostatě. To znamená, že při diagnostice chronické prostatitidy nelze spoléhat na výsledek rektálního vyšetření.
Totéž platí pro ultrazvukovou diagnostiku: je nesprávné diagnostikovat chronickou prostatitidu pouze na základě ultrazvukových údajů. Evropská a americká urologická asociace nedoporučuje ultrazvuk k diagnostice prostatitidy. Typ provedení v tomto případě není důležitý přes přední stěnu břišní - podbřišek nebo TRUS - přes konečník. Na závěr ultrazvukového vyšetření je nesprávné psát „chronická prostatitida“, „ultrazvukové příznaky chronické prostatitidy“, „známky prostatitidy“. Stanovit tuto diagnózu má pouze urolog, který ji stanoví na základě stížností, anamnézy, laboratorních vyšetření a - až po - ultrazvuku.
Nejčastějším ultrazvukovým znakem, podle kterého se stanoví diagnóza chronické prostatitidy, jsou tzv. difuzní změny na prostatě spojené se zánětlivým procesem nebo jinými změnami v parenchymu prostaty. Jedná se o druh fibrotického procesu, nahrazení normálního parenchymu prostaty jizvou. Neexistuje však žádná korelace mezi počtem fibrózních změn v prostatě a přítomností potíží. S věkem se šance, že se takové „jizvy“ objeví v orgánu, zvyšují, ale muž může žít celý život, aniž by pociťoval jakékoli nepohodlí v perineu nebo ohanbí. Jakmile jsou však tyto změny detekovány na ultrazvuku, někteří „specialisté“ diagnostikují prostatitidu. A někteří muži budou mít pocit, že jsou opravdu vážně nemocní, začnou se poslouchat, pocítí všechny příznaky popsané na internetu.
U mnoha mužů starších 30 let může ultrazvuk ukázat difúzní změny v prostatě. Fibrózní proces však neindikuje přítomnost prostatitidy.
Diagnóza chronické prostatitidy je stanovena na základě vyloučení dalších onemocnění urogenitálního systému - především uretritida, hyperplazie prostaty, uretrální striktury, neurogenní poruchy močení, karcinom prostaty, karcinom močového měchýře.
Na základě výsledků rutinního vyšetření neexistuje specifický obraz pro chronickou prostatitidu.
Léčba chronické prostatitidy
Antibiotika ze skupiny fluorochinolonů jsou optimálními antimikrobiálními léky pro léčbu chronické bakteriální prostatitidy. Doporučený průběh antibiotické terapie je 4 až 6 týdnů. Takový dlouhý průběh je odůvodněn vědeckými údaji naznačujícími snížení pravděpodobnosti relapsu onemocnění.
U zjištěných sexuálně přenosných infekcí (STI), jako jsou chlamydie, je předepsáno makrolidové antibiotikum.
Existují důkazy o snížené relaxaci hrdla močového měchýře u pacientů s chronickou prostatitidou, což vede k refluxu moči do vývodů v močové trubici a způsobuje zánět tkáně prostaty a bolest. U takových pacientů se doporučují alfa-blokátory.
Při léčbě chronické prostatitidy je vhodné, aby se pacienti zdrželi lákavých nabídek na užívání bylinné medicíny. Charakteristickým rysem doplňků stravy a bylinných doplňků je nestabilita rostlinných složek v části látky; mohou se lišit i přípravou stejného výrobce. Navíc z pohledu medicíny založené na důkazech přínosy bylinné medicíny neobstojí v kritice.
Masáž prostaty, která byla používána jako základ terapie v polovině 20. století, dnes díky novým vědeckým přístupům a klasifikacím zůstává důležitým nástrojem pro diagnostiku prostatitidy, nikoli však pro její léčbu. Masáž prostaty není nutné používat jako léčebnou proceduru (účinek nebyl prokázán). Existují návrhy, že častá ejakulace má podobné vlastnosti jako terapeutické masáže prostaty.
Další metody, které se ukázaly jako účinné pouze v jedné nebo několika studiích nebo se stále zkoumají, zahrnují:
- trénink svalů pánevního dna – některé důkazy naznačují účinnost speciálních cvičení pro snížení příznaků chronické prostatitidy a syndromu chronické pánevní bolesti;
- akupunktura – malý počet studií naznačuje přínos akupunktury ve srovnání s placebem u pacientů s chronickou prostatitidou;
- mimotělní terapie rázovou vlnou - založená na dopadu akustických pulzů významné amplitudy na pojivovou a kostní tkáň, široce používaná při léčbě onemocnění pohybového aparátu, v poslední době využívaná v urologii, její účinnost je ve studiu;
- behaviorální terapie a psychologická podpora – protože chronická prostatitida je spojena s nízkou kvalitou života a rozvojem deprese, mohou tyto metody zlepšit psychický stav pacienta a pomoci zmírnit některé příznaky onemocnění.
Samostatně stojí za zmínku asymptomatická (asymptomatická) chronická prostatitida. Diagnóza je nejčastěji stanovena na základě výsledků histologické zprávy – po biopsii prostaty nebo po chirurgické léčbě prostaty. Četnost záchytu zánětu v prostatické tkáni se pohybuje od 44 % (při biopsii prostaty) do 98–100 % (po chirurgické léčbě prostaty). Vědci navrhli, že zánětlivé změny identifikované tímto způsobem nejsou ničím jiným než fyziologickým rysem souvisejícím s věkem. Nikdo konkrétně nediagnostikuje tuto kategorii prostatitidy; je to jakýsi náhodný objev. Nevyžaduje léčbu a nevyžaduje žádnou další akci ze strany lékaře nebo pacienta.